ARAS

Výzkum ke Statusu umělce – ARAS se věnovala nejprekarizovanější části audiovize

ARAS se dlouhodobě zabývá tématem Statusu umělce, jako jedním z legislativních principů, užívaným v Evropě na vyrovnávání sociálně-právní pozice autorů a dalších profesí v audiovizi. Dlouhodobá zjištění v ČR ukazují, že zejména profese scenáristů ale i režisérů je často až prekarizovaná, ke všem dalším faktorům nejistoty, které už sama profese v sobě přináší. V létě 2022 MK ČR iniciovalo výzkumný plán, do kterého jsme se zapojili spolu s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí (VÚPSV).

Tým ARAS zpracoval nehierarchizovaný okruh otázek, které spolu s dalšími zdroji posloužily týmu VÚPSV k vytvoření a naprogramování dotazníku, který během období 2 týdnů vyplnilo 912 osob. Interpretace tohoto šetření tvoří první část syntézy výzkumu. Tento výzkum doplňuje ještě komentář k hloubkovým rozhovorům s vybranými členy zkoumané skupiny, s reprezentativním záměrem postihnout různé věkové skupiny různého genderu a životní situace.

Druhou část tvoří desk research popisující situaci Statusu umělce v dalších zemích, s výjimkou těch, které byly zpracovány v podobně zaměřeném materiálu již publikovaným Parlamentním institutem. Z těchto – jakož i předchozích dokumentů tohoto typu – vyplývá, že na západ od nás status umělce více či méně stabilní součástí právních i sociálních systémů, jsou lépe vytvořeny předpoklady pro specifický rytmus práce a existence, který je s ní spojený, jakkoli konkrétní institucionální mechanismy zohledňující status umělce se liší, stejně jako podmínky jeho definice. Součástí našeho výzkumu je i výčet právních předpisů k možné novelizaci v souvislosti se zavedením Statusu umělce v České republice, vypracovaný právním expertem JUDr. Ivanem Davidem.

Sumarizace anket i rozhovorů opět směřuje k tomu, co již dlouhodobě ukazují i některé další studie, pakliže se zaměří na sociální a praktické aspekty běžného života umělců: zejména pro profese scenáristy, režiséra i dramaturga se vrací téma prekarizace a nepředvídatelnosti, běžnou praxí je kombinace prakticky více zaměstnání nebo zajištění vlastní existence z více zdrojů, z nichž některé jsou zcela mimoumělecké povahy. V celkovém širokém spektru tvorby a aktivit na poli audiovize se na druhé straně liší příjmy i míra zajištění podle různého typu projektů, ať již umělecky, tak z hlediska producentského zakotvení.  Společným rysem je ale velká míra zranitelnosti a udržitelnosti na profesní dráze v daném oboru v časech krizí a útlumu produkce. Legislativní posun v zakotvení statusu umělce do české praxe je jednou z naléhavých potřeb, které přinesou v této oblasti zlepšení.

Kompletní výsledky výzkumu najdete zde:

• 1 – Rámcová mapa a úvod
• 2 – Výčet právních předpisů k možné novelizaci
• 3 – Sociální zabezpečení umělců v EU
• 4 – Hlavní výzkumná zpráva